Protože stále nejsme kompletní, vzaly jsme s sebou naši bývalou hráčku, Káťu Vodehnalovou, která nyní hraje za Litomyšl a doufaly, že alespoň výhoda většího střídání nám pomůže.

Bohužel od začátku prvního zápasu bylo jasné, kdo bude bitvě šéfovat a my to nebyly. Vůbec se nemůžeme dostat do tempa ani v jedné herní činnosti. Náš výkon víc než pokulhává a 2 sety opravdu dostáváme ošklivě nařezáno. I přes množství střídání nic nepomáhá. Třetí set měníme další pozice. Konečně se zdá, že budeme fungovat. Začínáme servírovat tak, že soupeřky mají problém, do té doby jsme je totiž nijak neohrozily. Velká pochvala v tomto patří Káje, která opravdu držela od té doby naši servírovací vlajku nad hladinou. Protihráčky znejistí a začínají chybovat i v útoku a v poli. Zdá se, že set máme ve svých rukách, držíme luxusní náskok, 21:13. Jenže v holčičím volejbale není nikdy nic jisté. Kojetín dá bod a od té doby nejsme schopné skoro ničeho. Vše začíná od velmi špatného příjmu, když už máme příjem, nejsme schopné položit míč. Set jde do nejtěsnější koncovky, v které přijde fatální chyba rozhodčího, kdy jasný míč pro nás po naléhání lavičky soupeřek zničehonic změní na bod pro ně a po něm další míč, u kterého celý náš tým viděl aut, odpíská jako dobrý. Je dohráno. 0:3. Sedíme opařené na lavičce, slzy na kraji, tohle si holky opravdu nezasloužily a jen těžko se hledá motivace k dalšímu zápasu. Rozhodčí se sice posléze omluví, ale  výsledek zápasu už to nemůže změnit...

Ani druhý zápas nezačínáme lépe. Sice o trošku lépe servírujeme, už nedostáváme tolik nařezáno, dokonce držíme set poměrně vyrovnaný, ale... opět přijde série našich nevynucených minel. Úplně se nám hroutí souhra nahrávačky s útočnicemi a oba sety nám ještě před koncovkou hodně ujedou. Už nemáme co ztratit, můžeme hrát s čistou hlavou bez nervů. A zjevně to pomáhá. Jenže ke krásným akcím opět přidáváme spoustu a spoustu nevynucených chyb, kdy míč zkazíme takovým způsobem, že protihráčky mohou v klidu přidávat body. Zdá se, že je už vše ztraceno. Kojetín vede o 6 bodů. Na podání jde Kája a ukáže svou obrovskou sílu. Díky skvělému servisu se nám podaří dotáhnout a rozhozené soupeřky nenajdou žádnou zbraň na náš alespoň na chvíli rozjetý tým.

Chceme vyhrát i další set, jenže naše vůle bohužel stále naráží na naše chyby. Celý druhý zápas nás soupeřky prakticky ani neblokuji a dělají správně. Náš útok je bezzubý, bez energie, razance, daleko od sítě. Naše fyzické parametry bohužel nedosahují takových parametrů, abychom si s takto nahranými míči efektivně poradily. Vlastní nezdary nás nakonec definitivně zlomí a prohrajeme 1:3.

Naše situace nyní není vážná, ale dá se říci kritická. Propadly jsme se z vrcholu k samotnému dnu tabulky, za námi zůstává jen Ostrava, ale odstup na týmy před námi už je propastný. A je téměř jasné, že nás nejspíš nemine účast v barážové skupině, do které jsou ale důležité body i z této základní skupiny a ty my nyní nemáme.

Nutno si přiznat, že v současné sestavě na tuto soutěž nemáme, i když se holky poctivě snaží, narážíme na úzkou soupisku a nevyváženost týmu. Je třeba s tím pracovat, v hlavách si to srovnat, protože některé hráčky mají velké rezervy a je jen na nich, jak se k tomu postaví.

Příští víkend mají konečně všechny kadetky a juniorky celé 2 dny volno. První prosincový víkend sehrajeme megadůležité utkání doma proti Ostravě B.

Hrály: E. Ropková, K. Rubková, K. Vašková, A. Samková, A. Tláskalová, K. Černá, M. Kutová, J. Jirečková, L. Samková, K.Vodehnalová.