Těžká volejbalová sobota
Vlastně ani nevím, co k uplynulé sobotě napsat. Mísí se ve mě pocity rozporuplné. Každopádně jedno vím jistě. Tohle už nikdy nechceme zažít...
Vlastně ani nevím, co k uplynulé sobotě napsat. Mísí se ve mě pocity rozporuplné. Každopádně jedno vím jistě. Tohle už nikdy nechceme zažít...
První lednový víkend byl pro juniorky hektický. Sobotu i neděli věnovaly dohrávkám základní části ligy. Ještě v pátek se zdálo, že vlastně úplně o tolik nejde, ovšem po nedělních (a našich sobotních) událostech se ukázalo, že byl důležitý každý set a skoro i bod.
Poslední předvánoční dvojzápas odehrály juniorky na "kápéčku" v Brně. Konstelace nám bohužel stále nepřeje. Do našich řad jako uragán vlítla chřipková epidemie či jak se to teď nazývá. Ve středu na tréninku mám ze 2 týmů na tréninku 9 holek.
Hned první víkend v prosinci nás čekal poslední domácí letošní zápas, a to ještě velmi důležitý. Protože asi nemůžeme čekat zázrak, že bychom se ještě vrátily do skupiny, která může hrát o baráž do extraligy a nebo měly tolik štěstí, že bychom si připsaly 6 výher v 6 zápasech, dvojzápas s Ostravou, která už jistě zůstane ve skupině o padáka, byl klíčový, protože body ze vzájemných zápasů se přepisují do nadstavbové tabulky.
Po 14 dnech volna, kdy nám plánovaný zápas 12. listopadu s Jehnicemi soupeřky na poslední chvíli po dohodě přehodily na leden, jsme doufaly, že je pryč náš matný výkon z kol minulých a rozjely se do Kojetína pro body.