S "mírným" zpožděním, způsobeným pracovními povinnostmi, ale přeci. Nemůžeme vynechat zhodnocení posledního dvojzápasu sezony. Mohlo by se říct, že už o nic nešlo, ale kdepááák. Za prvé holky nechtěly prohrát ani v posledních kolech a za druhé jsme usilovaly o velmi kuriozní skore na našem kontě.
Do konce volejbalové závodní sezony zbývají 2 týdny. Ač náš náskok v tabulce je před ostatními týmy poměrně luxusní (naše holky neprohrály ještě ani set), pořád nemáme nic jasné. V sobotu nastupuje 5 hráček za tým žen, poté nás čeká pořadatelování na Sokolském plese a neděli v poledne odjezd k rozhodujícímu utkání. Náročný víkend, v kterém se může přihodit úplně všechno.
Juniorky hrály naposledy někdy v lednu a potom dlouhé nic způsobené opět pro změnu covidem. Do půlky února se toho moc nehrálo, ve všech týmech řádily karantény a nemoce. Takže po 2!!! měsících se dalo čekat ledacos.
Po vánoční pauze naskočily juniorky k odvetné, druhé části soutěže. Hned v prvním lednovém kole nás volejbal zavál až do dalekých Chvaletic. Holky vzpomínaly, stejně jako já, kdy jsme zde hrály naposledy a shodly jsme se na opravdu historické době zhrubě před 10 lety.
Po dlouhatánské době nastoupily juniorky v neděli k dalšímu mistrovskému utkání. Od začátku listopadu jsme netrénovaly, každý týden jsem měla k dispozici maximálně 3 hráčky a s tím se trénink dělat nedá. Neustále střídající se karantény ještě vylepšilo onemocnění covidem několika hráček. V týdnu jsme měly po měsíci konečně trénink, některé hráčky jsem viděla až přímo v neděli při zápase. Byla jsem připravena na všechno a čekala problémy.
